Teorie užitku - funkce dvou proměnných v ekonomii

Máme-li ukázat využití funkce dvou proměnných ve funkci užitku, musíme nejprve vymezit, kam sahá zadání většiny příkladů.


Indiferenční křivky
Jedná se o křivky, které spojují body, v nichž má konzument ze dvou výrobků stejný užitek.

Linie rozpočtu
Čára, která nám udává, co si konzument může dovolit, tedy kam jej pustí jeho rozpočet.

Důchodově spotřební křivka

Obrázek č. 1: Důchodově spotřební křivka

Na obrázku 1 je zachycena situace, kdy se spotřebitel rozhoduje mezi výrobky X a Y na základě toho, jaký má z daných kombinací užitek a co si může dovolit. 

To první - užitek - zachycují jeho indiferenční křivky, paraboly černou barvou.

To druhé - finanční limit - zachycují modré křivky, tzv. isokosty.

Bod optima je tam, kde spotřebitelova rozpočtová linie protíná některou indiferenční křivku.

Když se spotřebitelovi zvedne plat, může si dovolit utratit více peněz, izokosta se tedy posouvá směrem doprava. To způsobí, že spotřebitel dosáhne na svou vyšší indiferenční křivku a najde nové optimum (ve vyšší poloze, tedy kombinace většího množství výrobků X a Y).

Je tedy patrné, že důchodově spotřební křivka (income consume [consumption] curve - ICC) zachycuje vztah spotřebitele k ceně výrobku, za předpokladu, že se bude měnit linie rozpočtu spotřebitele.

Cenově spotřební křivka

Narozdíl od ICC zachycuje PCC (price) situaci, kdy se spotřebitel taktéž rozhoduje mezi dvěma statky, avšak nemění se jeho linie rozpočtu, ale cena jednoho ze dvou statků (kdyby se měnila cena obou statků stejným tempem, jsme opět na ICC).

V praxi nám tak nevzniká posun, ale změna sklonu izokosty.